Kočičí svět online

Koupě Asmárka



V lednu 2008 se u nás konala výstava koček, tak proč se tam nejet kouknout? Po příjezdu na Černou Louku a příchodu do obrovské budovy nás hned na začátku uchvátila spousta stánku prodávajících kočičí žrádla, hračky, škrabadla, záchůdky a všelijakých potřeb pro kočky. Stánkům jsme nevěnovali velkou pozornost, těšili jsme se hlavně na spoustu vystavovaných koček a plemen, které jsme doposud pořádně neznali.

Vystoupali jsme do druhé patra a padlo nám do očí velké množství klecí a spousta lidí. Hned u vstupu jsme se pozastavili nad velikostí Mainské mývalí kočky - Mikešek oproti ní byl jako mravenec. Mohli jsme si hlavy vykroutit, kolik tam bylo kočičích mazlíčků. Některé vypadaly, jako by byli doma a v klecích si klidně spali a nenechali se ničím rušit, u ostatních šel poznat strach a stres z očí. Pro neotrkané kočičky musí být výstava velkým šokem z nového prostředí a spousty okukujících lidí. Patřili jsme k těm zvědavcům koukajícím do klecí s vykulenýma očima a někdy málem i s otevřenou pusou.

Pročítaním jmenevok kočičích plemen jsme zírali nad množstvím ras, které se u nás chovají. Ragdoll, Ruská modrá, Birma až jsme narazili na jediného vystavovatele s plemenem Turecké angory. Po zírání a mazlení se jedním prstem s krásnými koťátky a neustáleho se vyptávání chovatele, byl jediný kocourek mezi dvěmi kočičími slečnami, vytažen z klece. Chovatelka si obešla dlouhou řadu klecí a s Asmarem došla k nám. Bylo to krásné, šesti měsíční, černo bílé, mazlivé koťátko, které hledalo možnost jak se o každého otřít a ukázat tak jakou má přítulnou povahu. Nádherně velké, zelené oči říkaly vem si mě, šťouchání do ruky – pohlaď mě, upřený pohled - hlaď mě ještě víc. Jeho jemná, hustá srst nabádala k neustálemu hlazení. Kocourkova povaha nás natolik vzala za srdíčko, že po nějaké době váhání a spekulování, když budou dva, jestli si na sebe zvyknou, padl verdikt. BEREME HO! Kdyby to šlo, beru ho pod bundu a jdu.

Chovatelka nám vysvětlila, že by nebylo dobré vzít ho z jednoho stresu do druhého, ať si pro něj přijedeme druhý den. Chápali jsme, co to pro ně je, být celý den v kleci.

A tak druhý den jsme ,,hopli“ do auta a jeli směr Havířov. Asmárkův domov byl plný dalších 5 koček, takže uvítání bylo grandiózní. Všichni byli neuvěřitelně aktivní a hraví. Každou chvíli okolo nás někdo proběhl.

Chovatelé byli velmi příjemní a vše o chovu a péči nám vysvětlili. V kontaktu jsme s nimi do dnes, vždy poradili, když jsme cokoliv nevěděli.

A je vše sepsáno a podepsáno – Asmárek je oficiálně náš.

 
(c) 2009 - L&P design. Všechna práva vyhrazena.