Kočičí svět online

Příběh křečíka Mišáka

Zdravím všechny milovníky kočičích stránek.. tedy napsat milovníky je docela odvážné, tak tedy všechny čtenáře. :-) Jmenuji se Mišák, jsem malinký křečík a člen rodiny.

Do rodiny, ve které jsem žil, jsem dojel až z velké Prahy, kde mě odebrali od maminky jako malého křečíčka. Už první den po příjezdu, bylo znát na mé nové rodince, že jsem v těch správných rukou. Všechnu potřebnou lásku, nádherný domeček, luxusní jídlo jsem dostal. Vůbec si nemohu stěžovat, to by ode mne bylo hodně nefér.

Každý den jsem chodil na vycházky, ochutnával lidské jídlo a také se seznamoval s pejskem. Při jednom takovém seznamování jsem se pěkně proletěl. Pejsek mě hodně vyděsil, jeho příchodem ze zadu mě málem kleplo. V sebeobraně jsem neváhal a zakousl se mu do čumáčku.. z bolesti mě hafík odhodil nejméně dva metry od místa startu. Nebojte, nic se mi nestalo a pejskovi jsem to hned odpustil. Od doby ,,kousance“ se mi vyhýbal velkým obloukem.

Mé terárium mělo strop z pletiva, abych nechodil ven bez souhlasu mých pánečků. Ale jednoho dne, tam strop nebyl. Neváhal jsem a šel se projít.. teď se divím sám sobě, že má odvaha byla tak veliká. Přeci jen skok dolů ze skříně byl riskantní, ale byl jsem dole, celý, nic mi nechybělo. Slyšel jsem hlasy mé rodiny, probloudil jsem se pod skříněmi, přešel nějaké hory, očuchal si všechno znovu a došel do kuchyně, kde byli pánečci. Zřéjmě nečekali, že se malý křeček vydal na výlet. Kdyby jste viděli ty jejich výrazy, smíchy by vás bolelo bříško. Okamžitě mě pomazlili a po pořádné práci musí být pořádná odměna.. čekaly mne mé oblíbené oříšky.

Své pánečky jsem mocinky miloval, ale každý moc dobře ví, že jednou to stáří přijít musí. A tak jsem zestárnul, onemocněl jsem nejprve na jedno očičku, pak už jsem viděl špatně i na druhé. Tohle mne ale vůbec neomezovalo, hlavně, že jsem byl s něma. Cítil jejich hřejivou lásku a byl šťastný. Pořád jsem běhal jako by mi bylo pár měsíců, jedl vydatně a miloval každodenní procházky.

Poslední den mi už nebylo dobře, ale přesto jsem se s páničkou chtěl pomazlit a na hlasité šustění o seno a klepání na sklo jsem vyšel z domečku.

V klidu jsem se uložil doma, zavrtal jsem se do sena a čekal, jistě se ptáte na co, ale bohužel každého z nás to čeká, tak to je a tak to i bude. Odešel jsem klidně, zastavilo se mi srdíčko ve spánku. Teď jsem v nebíčku a píši pozdrav mým pánečků, jaké to u nich bylo a že je mám stále rád.

A tak Vám čtenářům chci jen říct užívejte si života a mějte se tak nádherně jako já.. i když je to někdy těžké, ale chytněte příležitost a užívejte jí, co to jen jde.

ŽIVOT JE JEN JEDEN..

 
(c) 2009 - L&P design. Všechna práva vyhrazena.