Kočičí svět online

Popis plemen

Balinéska kočka je velmi přátelská a snášenlivá, s charakteristickým melodickým hlasem.

CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFé, CFA, TICA

Plemeno:
Polodlouhosrstá kočka

Původ:
Balinéska kočka je v podstatě výsledek mutace siamské kočky v USA v 60.letech 20.století. V roce 1970 se již rozeznávala jako samostatné plemeno. Balinéska kočka se rozšiřuje v mnoha zemích, včetně Ruska.

Velikost:
Střední

Hmotnost:
2,5-5 kg

Srst:
Balinéska kočka má jemnou, hedvábnou srst, bez podsrstí. Zbarvení srsti je siamského typu. Barva značek - modré, čokoládové, liliové a jiné. V USA se nacházejí také kombinace jiných barev. Dle zbarvení srsti rozlišujeme 18 druhů; některé z nich se řadí k plemenům pod jiným názvem.

Hlava:
Klínovitá hlava, brada je v míře rozvitá.

Uši:
Velké, široké v základu, špičaté, mají být nízko posazené.

Oči:
Jasně modré

Tělo:
Krk je dlouhý, ztepilý; nohy jsou dlouhé, urostlé, zadní delší než přední; tlapy půvabné, oválné, ne nezbedné.

Ocas:
Dlouhý ve tvaru péra.

Charakter:
Přátelský, snášenlivý.

Zvláštnosti:
Balinéska kočka má charakteristický melodický hlas. "Pinč" (vpadlé čelisti) jsou nežádoucí.

Péče:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.

Povídání o plemeni:
Mezi balinéskou kočkou a ostrovem Bali v jihovýchodní Asii není žádná souvislost. Jméno je pouze nápadem chovatelů, jimž půvabné pohyby balinések připomínaly tanečnice z tohoto indonéského ostrova.

Balinéska je to poměrně nové plemeno, její původ sahá do poloviny 20. století, kdy se ve vrzích siamek začala objevovat dlouhosrstá koťata. Zpočátku byla tato nežádoucí koťata prodávána na mazlíčky, neboť u chovatelské veřejnosti nevzbuzovala zájem. Posléze však stále více chovatelů ze Spojených států je začalo chovat s cílem vyšlechtit dostatečný počet koček na to, aby byl splněn standard a plemeno bylo uznáno. V letech 1963 - 1970 byla balinéska uznána všemi hlavními chovatelskými organizacemi v USA, v 80. letech se jí dostalo uznání i v Británii.

Má jedinečné zbarvení. Nejnápadnějšími znaky tohoto plemene, plného temperamentu, jsou jeho hedvábná srst a výrazné oči. Je to středně velká, elegantní kočka orientálního původu. Jakákoliv podobnost se siamským typem anebo zavalitost v typu britských koček musí být posuzována jako chyba.

Hlava:
Zpředu krátký klín, široký v lícních kostech, tupě se sbíhající k čenichu. Horní část hlavy je široká a lehce zakulacená, s širokým prostorem mezi ušima. Z profilu je čelo lehce zakulacené, špička nosu a brada tvoří svislou linii. Nos v nasazení je zřetelně prohnut. V místě čelistního kloubu široké. Má silnou bradu, z profilu ukazující výraznou dolní čelist.

Uši
Středně velké (s výjimkou mláďat), široké v nasazení, s lehce zakulacenými špičkami.
Jsou daleko od sebe posazené, vnější linie pokračují v tvaru horní části obličeje (s výjimkou dospělých kocourů – kocouři plné tváře), při pohledu z profilu se lehce naklánějící dopředu.

Oči
Velké, daleko od sebe posazené, horní linie oka rovná, lehce orientálně šikmosměrující k nosu, spodní linie je zakulacená.
Jejich barva je zářivá, obzvláště živá a svítivá. Všechny odstíny žluté od žlutozelené až k jantarové, ale zlatě žluté je dávána přednost. Tvar, velikost a posazení jsou důležitejší pro typicky barmský dojem (burmese look) než barva. Je třeba mít ohled na slabší intenzitu barvy očí u starších zvířat.

Tělo
Střední délka a velikost. Svalnaté, silné tělo, těžší něž na pohled vypadá, hruď široká, z profilu zakulacená, rovný hřbet. Končetiny jsou poměrne štíhlé, v dobrých proporcích k tělu. Malé, oválné tlapky, v poměru k tělu.

Ocas
Středně dlouhý, rovný, středně silný v nasazení, lehce se zužující k zakulacené špičce.

Srst
Jemná, lesklá a hedvábná, přiléhající hladce k tělu, skoro bez podsady, velmi krátká.
U všech barevých variet je spodní část těla světlejší než hřbet a končetiny. Přechod barev je pozvolný. Barva srsti je poněkud otupená u kořínků. Obličej a uši mohou být v barvě trochu kontrastní. Všechny barevné variety musí být bez jakýchkoliv barevných proužků nebo kresby.

Bengálská kočka je krásná a velmi inteligentní. Díky svému původu u kočky divoké, vyniká temperamentem a vyznačuje se pevným zdravím a vytrvalostí.
Bengálská kočka je domestikovaná kočka, která má tělesné vlastnosti malé kočkovité šelmy žijící v džungli.
Je to kočka, která vyzařuje svůj divoký původ, ale je přátelská, přítulná, s povahou domestikované kočky.
Její charakter stanovuje perspektivitu plemene, které však do této doby nebylo všemi asociacemi uznáno.

Plemeno:
Krátkosrstých koček.

Hmotnost:
Střední až velká, pružná a velmi svalnatá kočka. Váha v rozmezí 5,5 až 10 kg.

Srst:
Zbarvení bengálských koček je velmi různorodé.

Zvláštnosti:
Bengálská kočka je vzácné plemeno, které se vyznačuje nádhernou hustou srstí.

Péče:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
Je velmi vnímavá, inteligentní, milá, učenlivá, přizpůsobivá, společenská, ale v žádném případě vtíravá. Nejsou agresivní vůči lidem i kočkám, nebo psům. Náklonnost dává najevo vrněním, předením, láskyplným otíráním a mazlením, tichým mňoukáním. Hlučnější bývá jen v období říje, kdy se projevem trochu podobá siamkám. Ačkoli se jedná o kočku až nadmíru klidnou a majestátnou, nebývá ráda o samotě. Dovede velmi přilnout ke svému páníčkovi a dávat mu najevo svou lásku a náklonnost. A to, i když je zklamaná. Spřátelí se snadno s ostatními jedinci stejného druhu. Není útočná, ale umí se pěkně urazit.
Jistě nepohrdne, bude-li žít v domácnosti s kočičím kamarádem, v jehož společnosti si více vyhraje, ale snáší i samotu, když rodina odchází do práce a školy.Většinu času prospí, tak jako jiné kočičky.

Jsou to polodlouhosrsté, středně velké plemeno s odznaky. Toto plemeno dospívá zhruba ve věku 18ti měsíců, plné dospělosti a podoby dosahuje zhruba kolem 4let.

Stavba těla:

Patří mezi středně velké kočky. Samice má v průměru cca 3,5kg, kocouři 4,5kg někdy i více.Tělo je pevné,spíše mohutnější, lehce protažené, svalnaté.Kostra mohutnější.

Hlava:

Lebka je silná, hlava působí jako mohutná, nesmí být příliš kulatá, ani špičatá, trojúhelníková, výrazná, s mírně zaobleným čelem, plnými tvářemi, nosem beze stopu, výrazná brada, nesmí ustupovat.
Rovný profil nebo stop je vada.

Nos:

Středně dlouhý římský , mírně vystouplý, beze stopu ne protáhlý, jako u orientálních kočiček. Nos by měl vystupovat zhruba stejně, jako klenutí čela. Čumáček je zabarvený podle toho, zda se jedná o Birmu s plným zabarvením odznaků - černý a nebo s kresbou - růžový.

Uši:

Středně velké na špičkách zakulacené, dobře umístěné, posazené středně daleko od sebe, mírně na straně. Ne příliš po kraji a ne u sebe.V podstatě by velikostí měly být zhruba něco mezi siamskou a perskou kočkou. U mláďat jsou uši výraznější, větší. Jakoby se narodily s danou velikostí a tu pak hlava dorůstala. Proto mláďata působí ušatěji, než dospělý jedinec.

Oči:

Výrazně hluboce sytě modré - safírové, oválné až kulaté. Nesmí být příliš kulaté a umístěné těsně vedle nosu. Nešilhají!


Barva očí:

Se vyvíjí v průběhu života a teprve v dospělosti je jasná. Koťata se rodí pochopitelně modrooká, barva se mění. Zhruba ve věku tří týdnů se začíná rýsovat odstín. Nejvíce žádoucí je barva sytě modrá, safírová, jakou vidíme např. u Siamských koček. Různé odchylky jsou přípustné především v souvztažnosti s celkovým zabarvením kočky. Světlé odznaky připouštějí případnou světlejší barvu očí. Nejtmavší zabarvení SEAL vyžaduje také nejtmavší odstín modré barvy očí.

Končetiny:

Pevné, kratší, delší než u peršanek - s kulatými tlapkami. Nevykazují rozdíly mezi předními a zadními tlapkami, kde orientální kočky mají zadní nohy poněkud delší a proto se říká, že kočka chodí jako baletka, s tlapkami u sebe.

Ocas:

Působí mohutně, je pružný, bez zálomků, hustě osrstěný, rovnoměrně barevný. Dlouhý by měl být cca mezi lopatky. Kočka ho nosí pěkně hrdě nahoru.

Srst:

Polodlouhá až dlouhá, hedvábná s podsadou, neplstnatí, nenáročná na údržbu. Na zádech, bocích a ocase je nejdelší. Příliš dlouhá, matná a příliš krátká srst s příliš malou nebo žádnou podsadou je na závadu.

Ponožky:

Naprosto typickým znakem a největším oříškem pro chovatele tohoto plemene, jsou ponožky. Na všech čtyřech končetinách má kočka bílou srst, jakoby si oblékla ponožky. Toto zabarvení musí být zcela bílé, rovnoměrné, bílá barva končí ještě pod zápěstím. Ponožka nesmí být krátká, ale ani příliš dlouhá. Vadou jsou ponožky nesouměrné, či zcela chybějící. Nejžádanější je rovnoměrnost mezi všemi čtyřmi nebo alespoň mezi oběma předními i zadními tlapkami. Ponožka by měla dosahovat k záprstí.
Původ:

Byla vyšlechtěná v 50. letech 0. století v USA křížením Americké krátkosrsté kočky a Burmilly. Rokem 1976 byl v USA její standard.
Plemeno uznávají chovatelské stanice CFA, TICA.

Charakteristika:
Tyto kočky jsou velmi živé, miloučké a také hravé. Vyžadují lidskou pozornost, a hodně pohybu. Krásně se přizpůsobí novému členu rodiny jako je miminko, či nová kočička. Dají se naučit na vodítko.

Popis:
Středně velká kočka s černou, lesklou srstí a výraznýma očima.

Hlava:
- mají plný obličej s očima dosti vzdálenýma od sebe, měkký přechod do širokého, mírně zaobleného a dobře vyvinutého čenichu, který harmonizuje s oblými konturami hlavy. Hlava je zaoblená.

Oči:
- má kulaté, daleko od sebe.

Barva očí:
- Od zlaté po hnědou, čím jsou očka tmavší, tím je to lepší.

Uši:
- Středně velké, daleko od sebe. Jsou namířené trochu dopředu, široké u základny a mírně zaoblené.

Stavba těla:
- Svalnaté, středně velké, ani kompaktní ani dlouhé.

Nohy:
- Přiměřené k tělu.

Tlapičky:
Zaoblené, mají 5 prstů na předních a 4 na zadních tlapkách.

Srst:
- Lesklá jako lakovaná kůže, těsně přiléhavá k tělu.

Barva srsti:
- U dospělých by měla být srst černě probarvená až ke kořínkům. Nos a dolná strana tlapek musí být černé.
Histroie:
Modrá britská krátkosrstá kočka byla vyšlechtěna na konci 19. století v Anglii.Tato kočka je obecně impozantním zjevem, pro který se již v minulém století stala velice oblíbenou. Zpočátku byly do chovu britských krátkosrstých koček často zakřižovány perské kočky, aby byla osvěžena krev a upevněna barva očí a typ. Proto se dodnes stává, že se v krátkosrstém vrhu objeví dlouhosrsté koťátko.

Temperament:
Je to velmi milá kočka s bystrými smysly, vynikající společnice a důvěrná přítelkyně. Někteří chovatelé říkají, že přímo touží po klidném životě.
Srst: Sněhově bílá barva na zádech přechází do modré, stejného zbarvení jsou i značky, avšak světlejší. Značky jsou rozmístěné stejně, jako u předcházejícího plemene, avšak stejného modravého nádechu.

Popis:
Britská kočka patří do skupiny koček s krátkou srstí. Je to středně velká až velká kočka. Tělo je svalnaté, podsadité, s širokou hrudí.

Srst:
Krátká a hustá s dobře vyvinutou podsadou.

Hlava:
Kulatá, masivní se širokou lebkou.

Nos:
Krátký a široký, rovný s lehkým prohnutím. Brada je silná.

Uši:
Malé lehce zakulacené, široko od sebe posazené.

Oči:
Velké, kulaté, mají jasně oranžovou nebo měděnou barvu, ale také modrou /colour point- kočky se siamským zbarvením srsti/ a nebo zelenou /činčila,stříbřitá s kresbou. Jasné, živé, svítící, modré barvy.
 
(c) 2009 - L&P design. Všechna práva vyhrazena.