Kočičí svět online

Popis plemen

Birma

Je velmi vnímavá, inteligentní, milá, učenlivá, přizpůsobivá, společenská, ale v žádném případě vtíravá. Nejsou agresivní vůči lidem i kočkám, nebo psům. Náklonnost dává najevo vrněním, předením, láskyplným otíráním a mazlením, tichým mňoukáním. Hlučnější bývá jen v období říje, kdy se projevem trochu podobá siamkám. Ačkoli se jedná o kočku až nadmíru klidnou a majestátnou, nebývá ráda o samotě. Dovede velmi přilnout ke svému páníčkovi a dávat mu najevo svou lásku a náklonnost. A to, i když je zklamaná. Spřátelí se snadno s ostatními jedinci stejného druhu. Není útočná, ale umí se pěkně urazit.
Jistě nepohrdne, bude-li žít v domácnosti s kočičím kamarádem, v jehož společnosti si více vyhraje, ale snáší i samotu, když rodina odchází do práce a školy.Většinu času prospí, tak jako jiné kočičky.

Jsou to polodlouhosrsté, středně velké plemeno s odznaky. Toto plemeno dospívá zhruba ve věku 18ti měsíců, plné dospělosti a podoby dosahuje zhruba kolem 4let.

Stavba těla:

Patří mezi středně velké kočky. Samice má v průměru cca 3,5kg, kocouři 4,5kg někdy i více.Tělo je pevné,spíše mohutnější, lehce protažené, svalnaté.Kostra mohutnější.

Hlava:

Lebka je silná, hlava působí jako mohutná, nesmí být příliš kulatá, ani špičatá, trojúhelníková, výrazná, s mírně zaobleným čelem, plnými tvářemi, nosem beze stopu, výrazná brada, nesmí ustupovat.
Rovný profil nebo stop je vada.

Nos:

Středně dlouhý římský , mírně vystouplý, beze stopu ne protáhlý, jako u orientálních kočiček. Nos by měl vystupovat zhruba stejně, jako klenutí čela. Čumáček je zabarvený podle toho, zda se jedná o Birmu s plným zabarvením odznaků - černý a nebo s kresbou - růžový.

Uši:

Středně velké na špičkách zakulacené, dobře umístěné, posazené středně daleko od sebe, mírně na straně. Ne příliš po kraji a ne u sebe.V podstatě by velikostí měly být zhruba něco mezi siamskou a perskou kočkou. U mláďat jsou uši výraznější, větší. Jakoby se narodily s danou velikostí a tu pak hlava dorůstala. Proto mláďata působí ušatěji, než dospělý jedinec.

Oči:

Výrazně hluboce sytě modré - safírové, oválné až kulaté. Nesmí být příliš kulaté a umístěné těsně vedle nosu. Nešilhají!


Barva očí:

Se vyvíjí v průběhu života a teprve v dospělosti je jasná. Koťata se rodí pochopitelně modrooká, barva se mění. Zhruba ve věku tří týdnů se začíná rýsovat odstín. Nejvíce žádoucí je barva sytě modrá, safírová, jakou vidíme např. u Siamských koček. Různé odchylky jsou přípustné především v souvztažnosti s celkovým zabarvením kočky. Světlé odznaky připouštějí případnou světlejší barvu očí. Nejtmavší zabarvení SEAL vyžaduje také nejtmavší odstín modré barvy očí.

Končetiny:

Pevné, kratší, delší než u peršanek - s kulatými tlapkami. Nevykazují rozdíly mezi předními a zadními tlapkami, kde orientální kočky mají zadní nohy poněkud delší a proto se říká, že kočka chodí jako baletka, s tlapkami u sebe.

Ocas:

Působí mohutně, je pružný, bez zálomků, hustě osrstěný, rovnoměrně barevný. Dlouhý by měl být cca mezi lopatky. Kočka ho nosí pěkně hrdě nahoru.

Srst:

Polodlouhá až dlouhá, hedvábná s podsadou, neplstnatí, nenáročná na údržbu. Na zádech, bocích a ocase je nejdelší. Příliš dlouhá, matná a příliš krátká srst s příliš malou nebo žádnou podsadou je na závadu.

Ponožky:

Naprosto typickým znakem a největším oříškem pro chovatele tohoto plemene, jsou ponožky. Na všech čtyřech končetinách má kočka bílou srst, jakoby si oblékla ponožky. Toto zabarvení musí být zcela bílé, rovnoměrné, bílá barva končí ještě pod zápěstím. Ponožka nesmí být krátká, ale ani příliš dlouhá. Vadou jsou ponožky nesouměrné, či zcela chybějící. Nejžádanější je rovnoměrnost mezi všemi čtyřmi nebo alespoň mezi oběma předními i zadními tlapkami. Ponožka by měla dosahovat k záprstí.
 
(c) 2009 - L&P design. Všechna práva vyhrazena.